Články


Život se SUBARU

2015-03-08 Přečteno: 4 131x

Život se SUBARU

   Automobilů s pohonem jedné nápravy jsem měl v minulosti několik. V zimně ale jezdím za sněhem na hory a přesto, že jsem nikdy nezapadl, chtěl jsem mít na stará kolena jistotu v pohonu 4x4. Tak jsem si pořídil Foerstera.   Forester byl pět roků ježděný několika řidiči, neměl servisní knížku, a proto s rizikem jej šlo hodnotit podle stavu tachometru. Dobrým signálem ale bylo, že byl naprosto beze rzi. Tak jsme začali s úkony, které Uživatelská příručka předepisuje po každých 100000 km. Stálo to další finance, ale zato mě potom Foerster dělal radost. Osm let jsem s ním s dobrými prožitky jezdil. Přesto, že jsem byl spokojený, se s přibývajícími roky přirozeně začala vkrádat myšlenka na omlazení automobilu. Nastala fáze rozhodování.  

   Koupě nového automobilu je výraznou finanční ztrátou již v prvních letech poklesem zůstatkové ceny, koupě ojetého automobilu je zase značným rizikem. Z finančních rezerv domácnosti, pokud jsem nechtěl „tuctové“ auto, bylo jasné, že musím do rizika.

   Základní požadavky byly pohon 4x4, dobrý technický stav a ekonomický provoz.  Přesto, že jsem byl s  Foersterem spokojen, nikdy jsem nepodlehl jeho nekritickému hodnocení. Ideální automobil neexistuje! A protože v současnosti každá větší automobilka již nabízí 4x4, s celou řadou motorů různých kubatur a výkonů, výběr je opravdu velký. Kdybych to bral striktně pragmaticky, tak by zvítězila tuzemská značka. Oplášťovaná Octavia nevypadá špatně, má dobré jízdné vlastnosti, motory slušné parametry, skvělé převodovky, kvalitní antikorozní ochranu, dostupný servis na každém kroku. Ale nikde jsem se nepotkal s tou pravou. Také mě nelákalo to množství aut stejné značky na našich silnicích. 

   Ke značce SUBARU. V minulosti průkopník pohonu 4x4, který sice ztratil punc výjimečnosti, ale stále představuje dobrou volbu. Pro někoho může být sympatické že si udržuje odstup od jiných automobilek a nespolupracuje s nimi, ale v dnešním globálním světovém systému je to stěží udržitelné. Pravděpodobně to povede k dalšímu ústupu ze slávy. Krásně zkonstruovaný boxer-diesel je toho důkazem. Na trh přišel se zpožděním a s pochopitelnými provozními problémy. (Uznávaný odborník tvrdí, že pokud by Subaru montovalo dieselové motory od některého japonského výrobce, byly by to jedny z nejlepších automobilů vůbec). A pokud začne Subaru vyvíjet boxer-vodíkový motor, tak to určitě lepší nebude. Mnoho lidí však uvede, ale co  jízdní vlastnosti? U toho se musím na chvíli zastavit.

   Snažím se na zimní hory jezdit co nejčastěji, a automobily 4x2 nebo 2x4 zapadlé do příkopu nevidím. Moderní elektronicky řízené diferenciály a protiskluzové systémy u vozů s  jednou poháněnou nápravou odvádějí dobrou práci. A praxe potvrzuje, že pro provoz mají velký význam pneumatiky. Co mě v hodnocení jízdních vlastností ale  dostalo, byla reportáž z předváděcí akce nových sofistikovaných SUV velmi  prémiové značky. Akce se konala v rumunských horách. Když se výprava chystala na jednu obzvláště těžkou etapu, v základním táboře se kontrolovaly i vyprošťovací navijáky. V tom se jejich příštím směrem přehrkala více jak 30 let stará a prorezlá Dacie, naložená až nad střechu proviantem. Když starousedlík zpozoroval údiv na tvářích účastníků expedice, suše prohlásil: „Ta tady jezdí každých čtrnáct dní od jara do zimy“. A na dotaz nezapadne, dostali lakonickou odpověď. Jednou za čas na hořejším  brodu přes bystřinu. To se tam může stát každému. Pokud by se vám to náhodou přihodilo, stačí když se někdo pěšky vrátí a já vás s koníkem vytáhnu. Příhodu  nemusíme brát úplně vážně, i když není vymyšlená. 

   V dnešní době se většina prodeje starších automobilů realizuje přes autobazary. Začal jsem proto systematicky sledoval inzerovaný stav ojetých vozů a jejich ceny. Internet je ideální pomocník pro dálkový průzkum, ale nemůže nahradit osobní prohlídku. Když se mi na internetu opravdu hodně líbilo některé auto, jel jsem se na něj podívat. Předem jsem přečetl mnoho rad a doporučení jak postupovat při koupi ojetého automobilu. Ale nakonec musíte rozhodnout sami. Není to jednoduché. Hlavně proto, že když už stojíte před autem které jste si prohlédli a projeli (a nic viditelně špatného nezjistili), chtě nechtě začnou působit emoce. A emoce dokáží situaci pěkně zamotat.

   Čím víc jsem autobazarů a jejich nabídek prošel, tím víc jsem začal vnímat riziko koupě ojetého automobilu, a začal přemýšlet že si Forestera nechám a z ušetřených peněz pro něj zajistím profesionální servis na další dlouhá léta ježdění. Alespoň dva příklady, které mě k tomu vedly:

-                autobazarem inzerované auto mělo mít jednoho majitele a plnou servisní historii. Při nahlédnutí do TP bylo zřejmé, že majitelé byli dva. Což by zase tak mnoho neznamenalo, ale nesrovnatelnosti pokračovaly. První majitel jezdil podle najetých km do značkového servisu, ale druhý majitel to pravděpodobně před prodejem nechal orazítkovat firmou, která podle firemního rejstříku vůbec neměla licenci k opravě automobilů. Když jsem se prodávajícího zeptal jak to vlastně je, dostal jsem odpověď ať takové detaily neřeším, že na auto dostanu záruku a tak případné problémy bude řešit autobazar. No, kdo něco slyšel o reklamaci automobilu, natož ojetého, tak by měl poděkovat a raději odejít.

-                další inzerované auto nebylo havarované. Když jsem ale obešel kolem a jen pohledem sledoval lícování a základní míry, tak na první pohled bylo zřejmé, že zadní levé kolo je vražené směrem k nárazníku. Přitom ale jezdilo a brzdilo normálně a drželo směr jízdy. Jít do takového auta se mě ale nechtělo.

   Po popsaných zkušenostech s autobazary jsem vzal v úvahu i prodej ojetých vozů značkovými prodejnami. Z doslechu jsem měl dojem že jsou ty jejich nabízená auta drahá, ale alespoň profesionálně prohlédnutá, a zákazník dostane moc nezkreslenou informaci. Většinou také jistější záruku.

   Značkový prodejce nemá stovky ojetých automobilů jako autobazary. Jejich prioritní činností je podpora prodeje nových vozů. Tedy kdo u nich koupí nový vůz, má možnost nechat u nich ten starý. V nabídce byla m.j. Impreza 2.0 R s automatickou převodovkou. Původně byla prodána v akci „Jezděte za polovinu“, s již přestavbou na LPG. Po čtyřech letech leasingu si bral majitel nový vůz, a Imprezu nechal odepsat z ceny. Měla najeto bez několika stovek kilometrů sedmdesát pět tisíc, a prodejce provedl servisní úkony odpovídající 75000 km. Splňovala moje požadavky a tak jsem ji koupil. A každý (kdo nepoznal že maska neodpovídá současné verzi), mě podezříval, že je to nové auto. Přitom cena se mě zdála (jistě nakonec ovlivněn emocemi), docela přiměřená.

 Impreza versus Forester.

 Impreza má na silnici výrazně lepší jízdní vlastnosti, účinněji topí i chladí (aby také ne, je o deset let modernější!), a skutečně jezdí (skoro) za polovinu. Má nepříjemné mrtvé zóny ve výhledu, za což může zkosený sloupek předního skla. Starý Foerster byl lepší v nastupování do vozu, což bylo dáno jeho výškou. Škoda, že pro moji Imprezu není u nás možné dokoupit sadu pro zvýšení podvozku. Když jsem s Imprezou začal jezdit svoje známé trasy, tak aniž bych chtěl, dosahoval jsem vyšších průměrných rychlostí.

   Zásadní rozdíl je v převodovce. Automatická převodovka 4AT u Imprezy není sice žádná velká výhra, ty čtyři rychlosti jsou opravdu málo a neumožňují plně využít výkon motoru, ale má jedno plus. Hydrodynamický měnič točivého momentu, který spojuje motor a převodovku. HMTM byl v Německu patentován již před 110 lety, dodnes není překonán, a v současných automobilech je jen zdokonalen pro zvýšení účinnosti (mechanickou spojkou s  režimem rozepnuto/sepnuto, žádný prokluz.). HMTM zajišťuje sametový rozjezd v každém terénu. V praxi jsem si to odzkoušel hned u prodejce, protože má v areálu zkušební „kopec“, který bych stěží vylezl po čtyřech (skoro stejný sklon jako má černá sjezdovka ve Špindlu). Najel jsem na něj předními koly a zastavil. Ještě jednou jsem se zeptal prodejce, který seděl vedle, zda-li to mám risknout. Dostal jsem povolení. Schválně jsem začal s malým plynem, ale auto se plynule proti ty skoro zdi rozjelo a už jsem byl na horizontu. Sjezd měl stejný šílený sklon a nebýt signalizačních vlaječek na dvoumetrových tyčích, tak bych nevěděl kam mám jet. Předpokládám, že kdybych stejný kopec měl vyjet s Foersterem, musel bych se alespoň mírně rozjet, vytočit motor do otáček a trochu rozžhavit spojku.

   Hydrodynamický měnič točivého momentu je natolik zajímavý, že si neodpustím připomenout jeho funkci.

   HDMTM vychází z jednoduché Hydrodynamické spojky. HS přenáší točivý moment motoru na převodovku tím, že vstupní lopatkové kolo M způsobí proudění oleje, které následně roztočí výstupní lopatkové kolo P. Žádný velký vynález. Co ale z jednoduché HS udělá HDMTM je redukční lopatkové kolo R, vložené mezi kola M a P. Kolo R je uloženo na volnoběžce. A to je geniální nápad.

   Redukční lopatkové kolo R umožní tvarem svých lopatek v době, kdy je velký rozdíl otáček M/P a volnoběžka je zablokovaná, vzedmutí oleje a tím se zvyšuje točivý moment. Zvýšení momentu je tím větší, čím je větší rozdíl otáček  P/M.

                                                   

                                               

   Když se otáčky kola P začínají přibližovat otáčkám kola M, volnoběžka se uvolní a kolo R se začne otáčet. Tím se přestane zvětšovat moment. Účinnost přenosu točivého momentu v HDMTM je max. 85% (kolo P nikdy, pokud je poháněno jen proudícím olejem, nedosáhne otáček kola M). Proto je uvnitř hydrodynamické spojky ještě spojka mechanická, která se při otáčkách P/M= 0,85 ÷ 0,9 sepne automaticky. Tím se mechanicky spojí kola M a P a nastane bezeztrátový přenos točivého momentu.

   AWD.  Foerster s 5MT měl klasický mezinápravový diferenciál doplněný viskózní spojkou. S rozdělením točivého momentu 50:50. Impreza s 4AT má místo mezinápravového diferenciálu elektronicky řízenou hydraulickou lamelovou spojku. Tato kombinace má v normálních podmínkách poměr 90:10 ve prospěch přední nápravy. Z popisu její funkce by se dalo usuzovat že je toto provedení sofistikovanější, protože její funkci ovlivňují  jasně definované stavy (zařazený rychlostní stupeň, rychlost automobilu, natočení volantu atd.). Dokáže poměr upravit na 50:50. V terénu jsem to moc nezkoušel, ale subjektivně se mě zdá, že provedení 5MT pracuje přirozeněji než provedení 4AT.

 Současně dodávaná automatická převodovka, CVT Lineartronic, má elektromagnetickou spojku, která silně (pokud to není ona), připomíná tolik (na webech se Subaru tématikou) kritizovanou Haldex spojku. Z popisu Haldex spojky 5. generace je možné usuzovat, že v krizových adhezních situacích spíná rychleji než zmiňované 5MT a 4AT. Že se někdy Haldex spojka zachová trochu nepředvídatelně není chybou jejího hardware, ale programu který ji ovládá. 

 Provoz na LPG.   Subaru ČR vsadilo na systém VIALLE. To je parametrově skvělé (3% zvýšení výkonu a 5-10% zvýšení spotřeby). Je to dáno technikou vstřikování LPi. Impreza prošla revizí LPG, včetně nové vnitřní náplně oleje čerpadla. Od počátku jsem měl s LPG dobrý pocit, subjektivně se zdá, že na plyn jezdí lépe než na benzín. Občas však docházelo k rozsvícení kontrolky motoru. Stávalo se to v režimu, když jsem dojížděl do křižovatky, nebo v městském provozu, kdy nevím zda brzdit nebo přidat plyn a plynový pedál je minimálně sešlápnut. Tehdy nastal okamžik kdy motor začal jít nepravidelně (automobil jakoby se rozhoupal ze strany na stranu (plochý boxer)) a už blikala kontrolka. I když jsem v tom okamžiku sešlápnul plynový pedál, motor ještě chvíli běžel nepravidelně. Údajně je to tím, že když řídící jednotka motoru zjistí že nedošlo k zážehu, na několik sekund vypne impulsy pro vstřik paliva odpovídajícího válce. Tím je chráněna lambda sonda. Závadu způsobovaly dvě vstřikovací trysky, konkrétně jejich nalomené úhlové zakončení. Od té doby auto jezdí na plyn stejně spolehlivě jako na benzín.

Takže život se SUBARU pokračuje.

Diskuze o článku Nové téma


Subaru Impreza III GE / GH / GR / GV

Toto je článek o modelu Subaru Impreza III GE / GH / GR / GV 5-door

Život se Subaru II

Život se Subaru   -   The End

Poslední dva roky jsem jezdil s Imprezou 2.0R. Přešel jsem na ni po sedmi letech krásného ježdění s Foersterem. Byl to sňatek z rozumu. Impreza byla generačně mladší, s málo kilometry, a s plnou servisní péčí EF. Očekával jsem, že si na Imprezu po Foersterovi zvyknu. Ale na skutečné pohodové ježdění jsem se, přes mnohé kladné vlastnosti Imprezy, neprojezdil. Pozvolna...


Články