Články


Sraz Subaru Libero

1 komentářů 2007-05-08 Přečteno: 3 197x


Místo konání: Moravská Třebová - rekreační středisko Na srnčí

Datum: 27. - 29. IV. 2007



Pátek: 27.O4.2OO7

Po domluvě přijel Klaus se ženou už ve čtvrtek.
Přijíždíme tak, jak se to komu povedlo. Dostavil se i Luděk s manželkou ze Škrdlovic - pochopitelně v LIBERU. Honza s Martinou a Honzíkem
přijeli v “novém” autíčku. Mají ho týden - rychle poladit a hurá na sraz.
K večeru je již 34 libelistů v 16. autíčkách a 1. Fordu. Jarda nechal
udělat klubová pamětní trička. Vpředu znak Subaru a vzadu nápis
JARNÍ SRAZ MORAVSKÁ TŘEBOVÁ SUBARU - LIBERO

Rozdává je při prezentaci. Jedno tričko na posádku. Brzy se dostavil i Lubomír, Jaroslava a Martin z Trenčína.
K večeři je připraveno jednotné jídlo - bramborový salát a vepřový řízek.
Dobré. Pochvala kuchařce .
Po večeři se sedí venku, diskutuje se o všem možné i nemožném, popíjí
se na co má kdo chuť.

Lubomír donesl kytaru, Petr se přidal a “novačka” Ivanka s kytarou to vedla a její muž Libor doprovázel

na mandolínu. Zpívaly se všechny známé písničky, zaskočilo se i k lidovkám a vyvrcholilo to zpíváním školních ruských písniček. Hezký bezprostřední večer. Během večera přijela ještě 2 LIBERA. Jedno libero přijelo z Polska ujeli 560 km a cestou měly problémy s autem. Okamžitě po jídle si snámi připili dovezeným likérem.
Počasí nám přeje, nálada je skvělá. Od 22 hodiny se postupně odchází
do hajan. Úplný rozchod je před 2. hodinou ranní.
Podle Lubomíra - ještě bylo málo hodin.

Sobota 28.04. 2OO7
Ráno se vstává do 8. hodin. K snídani máme: pomazánky, sýry, uzeninu, uzené, zelenina, čaj - co si kdo vybere. Přijely další 3 LIBERA. Odjíždíme do Moravské Třebové. Kolona 24 autíček dvakrát objede náměstí, vzbudíme pozornost Třebováků a zastavujeme. LIBERA zabírají

po zastavení 3 ze čtyř ulic náměstí. Potom pokračujeme v jízdě
do Mladějova, kde se nachází Průmyslové muzeum. Tady na nás čeká
Dědek s dcerou a její kamarádkou se synem. Jsme kompletní -
rekordních 25 LIBER (Johanes se synkem) Jel s Jardou.

Okoukneme mašinky, parní stroje, různá zemědělská zařízení a všelijaké historické stroje. Sledujeme nakládání lokomobily na odtahovou.
Kam jí asi povezou? Potom si zakoupíme jízdenky do historického vláčku - kus za 15O Kč děti 50 kč. Parní mašinka z 2O. Let minulého století
táhne 3 výletní otevřene dřevěné vagonky a jeden uzavřený “Služební
vůz”. Nastoupili jsme a mašinka se s mohutným čouděním, prskáním
a pískáním rozjela do kopců. Dříve se tady těžil lupek /přísada do šamotu/ a úzkokolejná trať byla postavena pro svážení materiálu.

Po 3 km stojíme - mašinka si žádá olej. Promazáno, odhoukáno a jedeme dál. Dalších 6 km supíme nádhernou krajinou dál do kopců. V údolí svítí krásná žlutá pole řepky, v syté zeleni stromů podle tratě si sluníčko pohrává se světlem a stínem - balzám pro oči i pro duši.
Jedeme pomalu, i netrénovaný člověk by vlak předběhl, ale není kam pospíchat. Dojeli jsme na vrchol kopce - konečná. Mašinku odpřáhnou
a po výhybce přejede na konec vláčku a připřáhnou jí za “služebák”.
Na druhou stranu vláčku modernější lokomotiva přitlačí občerstvovací
vagon s nápisem -“QÝČEPU”- se šipkou ke schůdkům. Žíznivci se občerství a stejnou cestou se vracíme zpátky. V polovině cesty má i mašinka žízeň Je potřeba doplnit vodu. Stojíme u studny a mašinka
sosá vodu. Studna je hluboká přes 2 m a plná vody ze zatopených dolů.
Ještě pár kapek oleje a pokračujeme. Teď, z kopce, musí mašinka brzdit.
Cesta trvala 2 hodiny. Mašinka má výkon 7O koní, spotřebovala 8O litrů
vody a l metrák černého uhlí. Ale prababka pracuje stále dobře.
Po návratu do Mladějova se dělíme na 2 skupiny. 14 aut jede do terénu
a 12 aut se vrací s Jardou do Srnčí. Terénní vložka je prašná lesní cesta do poměrně prudkého kopce - přejíždíme úzkokolejku. Petr měl malý problém s autem, trochu se zdržel. Honza na něj čeká, a i Karel přibrzdil.
Před Karlem jeli ostatní bez vysílaček, takže bez kontaktu, ale stále na dohled. Na vrcholu kopce jsme se opět spojili do kolony. Sjíždíme
v oblacích prachu do Třebové.Někteří jedou tankovat, ostatní jedou
do Srnčí. Ti co tankují dorazí za chvíli. Polákům odmítá LIBERO poslušnost, sešlo se pár hlav, dodalo pár rad, k tomu pár šikovných rukou a všechno je zase OK.
Umýt se a sedáme k obědu. Polévka, kynutý knedlík, svíčková a maso z divočáka. Výborné.
Domlouváme návštěvu v Německu. Pojedou zase asi jenom 4 auta.
Po obědě okolo 15 hodiny odjíždíme do Moravské Třebové na prohlídku
zámku. Prošli jsme zámkem, který nemá původní vybavení, ale zařízený je z jiných zdrojů - kostel, muzeum. Největší atrakce je středověká mučírna (původně snad vinný sklep). Studené, strašidelné, emocionálně dobře naaranžované, včetně “mučených hříšníků”. Vystaveny jsou mučící nástroje: španelská bota (s nohou), drtič zápěstí (s rukou), drtiče prstů, kláda, klec na celé tělo, kovové masky na hlavu, kolo na lámání kostí, meče, sekery, šablony na vypalování potupných znamení, šibenice na pověšení za zápěstí za zády (vykloubení ramen) a různá hrůzná mučidla.

Průvodkyně - mladé děvče, dobře ví o čem mluví - je to člověk na svém místě. Je fajn, že už není středověk a že z té zimy v mučírně můžeme ven na nádvoří na sluníčko. Plni dojmů odcházíme ze zámku. Někteří dostali chuť utratit ve městě nějaký peníz, někteří se vrací do Srnčí s malou terénní vložkou (5 aut). Opět prašná, kamenitá cesta do kopce a zase dolů. V zimě to slouží jako sjezdovka.
Jsme “doma” opět všichni pohromadě.

V 19 hodin se začíná chystat večeře - Jardovo uzené selátko. Servírovalo se s velkou parádou. Uzené sele mělo místo očí žlutá rajčata, v tlamě citron a v uších ohnivé fontánky. Po dohoření byly vyměněny za nové pro hladové oči fotografů. Potom už se jen krájelo, papalo a mlaskalo.

K tomu není co dodat. Po večeři nás opouštějí 4 mladí z Jihlavy.
Se setměním se trousíme do jídelny, kde čekají 2 muzikanti /kytara a klávesy/ a bohatá tombola. Zábava relativně dobrá, jen povídat se dalo pouze venku při cigárku. Hudba byla dost hlasitá. Do tomboly přispěl kdekdo kdečím. Výhry vyšly různě, často dost komicky. Karel, který nesnáší vonítka v autě vyhrál 2, zapřísáhlí abstinenti získali 3 lahve alkoholu, Míla 7 různých nástěnných kalendářů, Dědek 2 autovysavače.
Hlavní cenu - hlavu z uzeného selete vyhráli vegetariáni. Prostě se to povedlo. Po tombole /po 23 hodině/ část lidí odešla spát. O půlnoci si Dědkova děvčata vzpomněla, že by se mohlo tančit. Míla zburcovala pány od výčepu, aby je šli provést. Sotva na place začalo hopsat několik lidí, ostatní se přidávali včetně Klause a manželky Kinského. Ale únava vyhání lidi do postelí.Okolo 2. Hodiny je už ticho. Krásný den a i počasí nám opět přálo. Bylo téměř letní.

Neděle: 29.04. 2OO7
Ráno bylo chladné, v noci trochu sprchlo. Ale po 8 hodině už zase svítí sluníčko, ale už není takové horko. Postupně docházíme na snídani.

K snídaně byla stejná jako v sobotu švédský stůl a kousky ze selete od večeře které si každý mohl vzít sebou na svačinu. Po snídani se někteří loučí a odjíždějí domů. Odjelo 11 LIBER . Posádky 14 liberek a Ford odjíždějí na prodejní výstavu do zahradnictví v Borotíně. Na křižovatce ze Srnčí na hlavní silnici nastal menší zádrhel - Mirovi umřelo LIBERO. Pár kouzelných hmatů a jelo se dál. Před zahradnictvím Dědek postrádá foťák. Asi ho zapomněl v Srnčí na pokoji. Žene dceru zpátky. Později ztracence našel - v autě. Konečně jdeme na výstavu skalniček.


Zahrada pěkná, upravená. Je na co koukat a i se nechat něčím inspirovat. Máme možnost nákupu různých rostlin. Asi po hodině se už definitivně loučíme a rozjíždíme se do různých koutů republiky.

Bylo to skvělé.
zúčastnilo 27 osádek z toho 5 osádek z německa ( jedna přijela Fordem), osádka ze Slovenska, a osádka z Polska
Zvláštní poděkování:

Tutimu za klubové vizitky

Honzovi za znak pro členy klubu

Jardovi za klubová pamětní trička

Sv.Petrovi za skvělé počasí



Za měsíc na shledanou na cestě do Němec.

Kdo nepojede, tak na shledanou v září v Děčíně.

toto vše sepsala Míla
obrázky doplnil Jarda

Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
liberisti 1 gabi

Foto galerie

Subaru Libero

Toto je článek o modelu Subaru Libero


Články