Články


Jihoevropské putování

4 komentářů 2008-10-03 Přečteno: 3 144x

Jihoevropské putování

Text a foto: Alky

Podělím se s Vámi o pár zážitků z letní dovolené 2008. No, dovolené, byl to pořádný zápřah, najet 2 649 km jižní Evropou během 8 dnů, tedy zejména státy bývalé Jugoslávie (pro pamětníky SFRJ), Albánie a Řecka. Plánování začalo někdy v květnu, kdy se zhruba stanovil plán cesty, který vzhledem ke složení (1 x Subaru Forester + 6 x motorky) se měnil snad každý den.

Nakonec cesta dopadla takto:

Hned úvodem napíši, že jednalo o pánskou jízku, kdy Forester dělal doprovodné vozidlo 6 pěkně „drsným“ motorkářům, a měl možnost dokázat své jedinečné kvality. Opravdu bez přehánění, smekám před tímto vozem.

1. den – 360 km

Na začátek naší jízdy jsme se přepravili do Splitu pěkně mastňácky autovlakem. Po 23 hodinách popíjení pivka a přerývavého spánku jsme byli všichni náležitě čilí vyrazit směr Černá Hora. Chorvatsko, a konečně i Bosna a Hercegovina se projely celkem snadno, 260 km na Černohorskou hranici uběhlo pěkně. Nejzajímavější byl úsek od Trebinje (BiH) na hranici, který nejprve klesal krásnou údolní cestou nad řekou a pak stoupal na hraniční pohoří. Na hranici odbavení proběhlo v celku bez problémů, kdo se chystá na podobnou cestu tak ho bude zajímat, že všude chtěli vidět pas + malý tech. + zelenou kartu. Při vstupu do Černé Hory se navíc pro vozidla s pohonem 4x4 platí zvláštní Karbon tax v ceně 10 €. Nalepíte pak známku na okno, a prý platí rok.

Černá Hora nás překvapila tím, že všude byly docela kvalitní komunikace, což ocenili zejména hoši na motorkách, a tím, že země udělala opravdu velký pokrok (naposledy zde motorkáři byli v r. 2004) a že národní měnou je Euro (ačkoli země není v EMU!). Mobilní telefonu fungují všude, benzín levnější než v ČR, a čerpací stanice na západním standartu. Zpět k cestě: z hranic jsme jeli směr Nikšíč a Podgorica. Tento úsek se vyznačoval úplnou přehledností, před každou křižovatkou rychl. limitem 50km/hod, který ale nikdo nedodržoval, a občas hlídkující policií, která byla rafinovaně ukryta před spalujícím sluncem ve stínu vegetace.
Podgorica (býv. Titograd) je hlavní město Černé Hory, my se ubytovali v úplně novém hostelu na okraji města za 20 €/osoba. Pokoje luxusně vybaveny, restaurace hned vedle velice příjemná, obsluha mluví plynně anglicky. Po zhltnutí večeře a popíjení místního piva proběhla ochutnávka domácí kořalky, ne tak úplně bez následků…

2. den – 306 km

„Ráno“ se vstávalo v okolo 10, snídaně, balení, odjezd okolo 12, což se stane výjezdním standardem.
Na hranici do Albánie jsme mírně zabloudili, a pak jedeme absolutně hroznou, úzkou cestou kolem Skadarského jezera. Je to transitní cesta, na které se standardně potkají kamiony. K naší smůle se pod jedním utrhla krajnice a přívěs spadnul z cesty zatímco tahač zůstal na silnici, čímž cestu spolehlivě 100 % zablokoval. V obrovském vedru – 38 °C na slunci, čekáme 3 hodiny, až dorazí jeřáb, přívěs vytáhne a pokračujeme na celnici. Zde se nutné podotknout, že Černohorci a Albánci vůbec neuznávají pravidla slušnosti a v koloně se na úzké cestě vzájemně předjíždí, způsobují zmatek, a opětovnou blokaci silnice. Jezdí se podle pravidla: „drzejší jede“. Téměř 99% vozového parku tvoří úplně shnilé Mercedesy „piána“ a pak nejluxusnější vozy Audi (nejčastěji Q7). Obojímu se raději uhnete.
Na této celnici pak byl vzhledem k charakteru jižanů velký zmatek, a tak se čekání protáhlo na další 2 hodiny, pak cesta šla pěkně, nejdřív rozbitá okreska jako ve Středočeském kraji, pak parádní asfalt až do Tirany. Tiranu jsme projeli, no město jeden velký rozvíjející se chaos: staveniště, náklaďáky, auta, cyklisti, mopedisti, autobusy, psi, osli…
Z Tirany jsme vyjeli na pohoří Krrabe, opět velmi pěkná silnice, krásné serpentiny, prostě skvělé, na vrcholovém sedle jsme si dali silnou kávu a posilněni urazili v noci cestu přes Elbasan, Libhrazd, sedlo Mokres v 933 m.n.m, Podgradec k jezeru Ohrid, kde jsme zalezli okolo půlnoci do spacáků, dali si pivko a usnuli.

3. den – 80 km

Ráno nás vzbudili místní zemědělci, kteří v 7 ráno v neděli před motlitbami v mešitě šli pracovat na pole. Rozhodli jsme se, že dáme Den volna a tak jsme vyrazili na snídani k břehu jezera, kde za cca 4 €/osoba jsme si dali: kávu, smaž. vejce, salát, vodu, a opět kávu. Lidé jsou velmi milí, ale obsluha vázne, nebo jsme rozmazlováni z Čech. Vracíme se tedy do sedla, a míříme k hranici do Makedonie, abychom den volna strávili v kempu u jezera Ohrid. Hranice bez problému, pasy z EU prostě zabírají. V Makedonii jsme koupili melouna, zbytek českých piv jsme potopili na dno jezera aby se vychladili a šli se zapsat v kempu (5€/noc/osoba). Zde na pláži probíhala diskotéka, která naštěstí utichla v 20.00 tak jsme leželi na břehu, uvařili si kafe a jen tak vegetíme. Jezero je příjemně teplé ke koupání a opravdu neskutečně čisté, vidíte tak 6 – 7 m hluboko na dno, krásné okolní hory…

4. den – 245 km

Hned ráno nás budí neskutečné vedro, v 8 hod je již 27°C. Balíme a dokud to jde vyrážíme do města Ohrid na prohlídku. Za zmínku stojí městské hradby, amfiteátr, ruiny kostela z 5. století, rozsáhlé vykopávky… opravdu zajímavé, i jinak apatičtí motorkáři projevují zájem. Po obědě vyrážíme na cestu, v tom nejlepším počasí, 38 °C, a chceme dojet do Řecka. Po E 65 přes Resen, Bitolu, v Makedonii, kde jsou krásné široké přehledné silnice, kde prostě není žádný provoz, jen v obcích opatrně na psy. V Řecku na hranici úplně v pohodě přes Flórinu, Ptolemaiu a Kozani do malé Sérvie. Zde se ubytováváme v penzionu za 15 €/osoba, opět nový, zažíváme blaho sprchy a jde se na výbornou večeři, originál řecký salát a šašliky, steak z jehněte, jednoduše prima žranice. Místní velice ochotní a mladí mluví v pohodě anglicky, takže se kecá, asi do 5 do rána…

5. den – 144 km

Skoro v poledne vyrážíme, malý defekt na pneu Triumpha se podařilo opravit za parádních 10 €, takže nálada je dobrá. Padlo přání jet na Olymp. Vyráží se tedy směr Olymp ski area, alespoň podle dopravních značek. Na Olymp stoupáme po úplně nové asfaltce, která vystoupá do cca 2 200 m.n.m, k vojenské základně. Službu konající stráž byla velmi překvapena, my také, a tak abychom na sebe nepoutali pozornost raději se vydáváme zpět, krásná jízda. Přes další hřeben pohoří Ólympos sjíždíme k moři, kde uvaření skáčeme v rychlém sledu do vody, dáváme dobrou večeři, pár piv a sledujeme ten cvrkot na místní promenádě. Řekové jezdí tam a zpět, troubí, halekají na sebe a na slečny, prostě Balkán. Paříme asi do 5 do rána a postupně odpadáváme ke spánku na pláži…

6. den – 532 km

Ráno při popíjení kávy se rozhodujeme pomalu otáčet zpět a tak se plánuje projet Makedonii a Kosovo a spát v Černé Hoře, v horách. Tolik plán. Reality: sedíme na kafi skoro do 12:00, pak se líně zvedáme a odjíždíme. Po dálnici se řecko přejede rychle, a v Makedonii jsme cobydup. Hlavní město Makedonie Skopje je opravdu síla, žebrající děti a postižení,… No, nic moc, a tak se raději ani nezastavujeme, rychle směr Priština (hl.město Kosova). Na hranici s Kosovem to projedeme rychle, vstupujeme do Kosova a jedeme na Prištinu. Kosovo Vás přivítá obrovitou, prašnou a hlučnou cementárnou.
A zde nastane problém, který se nám mírně vymstí. Srbsko svobodné Kosovo neuznává – na rozdíl od např. USA, Německa, a konec konců i ČR. Nejen, že nás tedy v Srbsku nemají rádi, ale navíc nás vrací z hranice Kosovo/Srbsko, protože jsme prý do Srbska vstoupili nelegálně mimo uznávané přechody (rozuměj z pohledu Srbů). Takže zpět do Mitrovice (60 km za tmy, samá zatáčka) a znovu směr Černá hora. Máme toho již všichni plné zuby, mizerné cesty, všude nás provázejí zvláštní pohledy, tak si netroufneme spát venku a volíme možnost ubytování. Za 15 €/osoba máme pěkný penzion, se snídání, a jde se spát. V Kosovu navíc na vaši bezpečnost budou dohlížet jednotky UN, bíle a modré přilby, KFOR, a Komisař OSN pro prchlíky…a to prosím pěkně, v Evropě…

7. den – 371 km

Když jsme se tedy konečně dostali do Černé Hory, vystoupali jsme v pohoří Mokra Gora do sedla v 1 770 m.n.m, okolní vrcholy hor ale stoupají až do cca 2 400 m.n.m a tedy je to úžasný pohled. V úbočích hor se stále držel sníh, a všude byly nádherné jedlo – smrkové lesy, takové se již v našich horách nevidí.
Vydali jsme se tedy cestou zpět k Podgorici a cestou jsme objížděli národní park Biogradska Hora. Silnice vede ve kaňonu několika řek, v tunelech a mostech, nad vámi 1 000 metrů hor, pod vámi kolmo stěna až do řeky, nádherná cesta… Hory jsou vápencové, a řeka tak během let vyhloubila takovou přírodní parádu.
Projedeme Podgoricu a míříme k moři, kam chceme dojet a přespat na pláži. To se ale nedaří, je tma, máme toho dost a tak se jede do hor nad Skadarsko jezero do městečka Virpazar, kde úplně náhodou objevujeme ruiny hradu a tam se nakonec dáváme ke spánku. Ještě pivo, pokec hlavně o Kosovu, a spí se.

8. den – 611 km

Ráno přes v 8 nás vzbudí řev cikád, které začaly bzučet přesně v 8 a všechny najednou. Tichý les se proměnil rázem v promenádu…
Balíme, hoši si berou věci ze Suba, já totiž musím na vlak do Splitu, oni mají ještě jeden den. Společně vyrážíme na poslední kávu, ranní pohoda, a pak už jen fofr jízda zpět.. Vlak stíhám jen tak-tak, cesta je velmi pomalá, zejména pobřežím Černé hory, jinak zbytek je ok.
Za celou cestu jsem potkal pouze 4x Subaru. 2 v Chorvatsku s CZ značkami (jeden Forester 1999 + měl přívěs a byl úplně naložen:), zapomněl jsem pozdravit – pardon posádkám, pak v Řecku rézu (viz foto) a poslední Libero v Makedonii – ovšem úplně shnilé…
Tím jízda končí, potkáváme se s Hadama v pondělí na kafi, a kecáme. Nikomu se nechce do práce, zpět do systému…

Složení:

1x Honda VFR 2003
1x Yamaha Bulldog 2003
1x Yamaha Dragstar 650, 2004
1x BMW 1100
1x Triumph Rocket III
1x Harley-Davidson Sportster 2007
1x Subaru Forester 2003

Rekapitulace:

prům. spotřeba 9,5 l/100 km
cena za palivo 6 700 Kč
poplatky: 10 € karbon tax
9 € na hranici do Makedonie
útrata (mimo paliva) 220 €
vlak 1 500 Kč
jízdenka (bez slev) 5 000 Kč
lůžko 800 Kč

Fotografie z cesty













































Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
Špica vandr 4 dethroned otan
6 let, 8 měsíců
Špica vandr

Foto galerie


Články